Slovo Akontace se používá jak v obchodní tak i právní terminologii, běžně najdeme i ve smlouvách. Nejčastěji jej najdete ve spojitosti s leasingem (Leasingová akontace) anebo úvěrem.
Jedná se o mimořádnou splátku, často také označovanou jako nevratnou zálohu. V Česku se používá převážně u nákupu automobilu, kdy je část zaplacena předem. To má následně vliv na výši úvěru a úroků. Může to tak příznivě ovlivnit konečnou cenu automobilu. Klienti, kteří jsou schopni zaplatit leasingovou akontaci jsou většinou vnímání jako méně rizikoví.
Pojem akontace může být někdy také vnímán jako nulová, mimořádná anebo zvýšená splátka. Jejím účelem může být pokrytí nákladů spojených s úvěrem. Dále se používá na krytí případných právních nákladů, které mohou prodejci vzniknout.
Zvláštním případem pak je akontace u hypotéky na nemovitost. V podstatě se jedná o část peněz, které je nutné složit předem a pokryjí část ceny. Tyto peníze většinou musí jít přímo ze zdrojů žadatele. V minulosti bylo zcela běžné, že tato částka činila 30 % prodejní ceny nemovitosti. Jelikož hypotéka se kryje nemovitostí, pro poskytovatele hypotéky bylo jednodušší „zabrat“ celou nemovitost než její část. Žadatel si tak půjčil celou částku a zmíněných 30 % rovnou uhradil jako akontaci. V současné době už se poskytují hypotéky i bez akontace, ovšem pro banku jsou větším rizikem a tomu pak odpovídá i výše úroku.
Akontace se také využívá u stavebního spoření. Kdy žadatel o půjčku na bydlení musí nejméně dva roky šetřit v rámci stavebního spoření a následně si půjčí. Částka ze stavebního spoření je pak použita jako akontace.
Pro výpočet akontace se ve valné většinou používají procenta. U některých produktů však může být stanovena i pevná částka, v které jsou zahrnuté určité poplatky.
V zahraničí se hojně využívá akontace jako zálohová platba, před dodáním zboží. Většinou svědčí o určité nedůvěře, ale může také pokrývat některé náklady spojené s dodáním zboží. Důvodem tak může být buď snížení rizika anebo právě pokrytí plateb.