Za hospodářskou soutěž se obecně považuje snaha více konkurentů splnit podmínky vyhlašovatele soutěže. Učinit mu co nejlepší nabídku z dlouhodobého hlediska a získat tak ve většině případů velice lukrativní kontrakt. U nás se slovní spojení hospodářská soutěž převážně váže ke státu, který se pomocí ní snaží dosáhnout na nejnižší cenu, ovšem hrají zde roli další faktory, jako je například snaha do procesu zapojit, co možná nejvíce pracovníků. Často tak dochází k paradoxním situacím, kdy zvítězí dražší firma, která má velké množství subdodavatelů. Společně se pak na projektu podílí velké množství lidí a na dobu trvání se sníží nezaměstnanost.
Soupeření soutěžících firem zvláště ve velkém objemu má za následek sražení nákladů. Hospodářská soutěž se často v soukromé sféře nazývá soutěží konkurenční. Vyhlašují jí i menší společnosti. Výhodou pro ně je, že v případě ne moc dobré informovanosti mohou jednotlivý soutěžící poukázat na chyby těch ostatních. Tím získá vypisovatel soutěžního tendru lepší přehled o tom, co vlastně potřebuje.
Konkurenční soutěže se u nás stávají stále více populární například u sdružení nájemníků bytových jednotek. Mohou například oslovit několik firem na zateplení anebo výměnu plastových oken. Vzhledem k velikosti zakázky a vědomí, že nabídku podá i konkurence může být výsledná cena daleko lepší než například zpracování individuální nabídky jen jednou firmou.
Největším problémem hospodářské soutěže je v současností nedovolené narušení, kdy se jednotlivý soutěžící dopředu dohodnou jak dopadne a pak se o zisk podělí například s použitím subdodávek anebo nekalá soutěž, kdy dochází k jednání v rozporu s dobrými mravy. Nejčastěji se jedná o úplatky či vydírání kompromitujícími materiály. Ovšem za znaky nekalé soutěže se dá považovat i klamaví reklama anebo záměna zboží za méně kvalitní.
Na toto myslí i české zákony. Je možné požadovat například odstranění závadného stavu či dokonce náhradu škody. Zde je nutné ale jednat obezřetně a raději tomu předejít pomocí smluvních závazků.