Ekonomický sektor se používá na dělení subjektů na menší celky podle zaměření jejich činnosti. V současné době používáme dělení na čtyři.
Primární sektor je obor spojený se získáváním produktů či surovin přirozenou cestou. Nejčastějším příkladem je zemědělství a těžba. Vyspělé ekonomiky jsou charakteristické postupným útlumem primárního sektoru. Díky penězům, se jim vyplatí suroviny nakupovat anebo využívat levnější pracovní síly v cizině.
Sekundární sektor je spojený se zpracováváním produktů s primárního sektoru. Nejčastěji se jako příklad uvádí potravinářství, strojírenství a těžký průmysl obecně. Ve vyspělé ekonomice tento sektor spíše stagnuje. Buď se využívá opět levné pracovní síly v zahraničí, kam se část zpracovávání produktů přesouvá anebo výraznou modernizací, která postupně snižuje náklady na zaměstnance.
Terciální sektor jsou služby. Někdy se uvádí též služby spojené s ekonomickou činností jako bankovnictví, správa finančních prostředků anebo pojišťovnictví. Ovšem patří sem všechny služby. Vyspělé země, které mají bohatou populaci mají tento sektor nejsilnější a pracuje v něm většina lidí.
Kvartální sektor dříve patřil pod terciální, ovšem v moderním pojetí ekonomie je samostatný. Jedná se o vědu, výzkum a školství. Je úzce spojen s technologickým pokrokem nejvyspělejších ekonomik světa. Zatímco primární a sekundární sektor se stěhuje do rozvojových zemích, tak naopak kvartální vyžaduje přítomnost školních zařízení. Často se tak volí země s vysokou koncentrací vysokých škol v okolních státech a stabilní politickou situací.