Většina lidí se mylně domnívá že plat a mzda jsou jedním a tím samým. Ve skutečnosti je tu několik podstatných rozdílů.
Hlavním rozdílem je označení. Mzda je peněžní odměnou zaměstnanci za vykonanou práci v soukromém sektoru. Tedy vyplácí jí firma anebo podnikatel.
Plat je oproti tomu vyplácen státem. Také se jedná o peněžní plnění za vykonanou práci. Mimo státu se může jednat o územní samosprávný celek, státní fond, příspěvková organizace (jejíž organizační složkou je stát), právnická osoba jejíž zřizovatelem je ministerstvo školství.
Dalším rozdílem je výpočet ohodnocení. U mzdy je čistě na zaměstnavateli jakou zvolí formu, většinou se skládá ze základní mzdy, náhrady mzdy a výkonnostní složky. Dále je pevná složka, někdy také označována jako paušální a pohyblivá složka. To mohou být různé prémie a odměny. Většinou se dávají za přesčasy, práci v noci, o svátcích, víkendech a pak za práci v takzvaném ztíženém pracovním prostředí. Dále je to osobní ohodnocení. Samotné prémie jsou vyjadřovány procenty a jejich účel je čistě motivační.
U platu je to jinak. Jeho výše je stanovena podle takzvaného platového tarifu. Ten se skládá z platové třídy a platového stupně. Platová třída definuje co zaměstnanec dělá a jak je to náročné. Platový stupeň záleží na odpracovaných letech, popřípadě dosažené praxe. Celkem je dvanáct platových stupňů a šestnáct platových tříd. Jednotlivé podmínky neurčuje zákon ale nařízení vlády České republiky. Dále se k platu ještě přičítají příplatky. Na rozdíl od mzdy, která u prémií nemá a odměn teoreticky nemá žádný strop, tak příplatky jsou omezeny. Je celkem pět druhů příplatků a to osobní (až do 50%), za vedení (až 60%), za noční práci (až 20% hodinového výdělku), za práci o víkendech (25%), za rozdělenou směnu (30%). Existují však mimořádné odměny, které se vyplácí ve zvláštních případech. Například když jsou kladeny velmi vysoké nároky na pracovníka, které mohou způsobit i újmu na zdraví. Zde zaměstnavatel (stát) jejich výši určuje podle svého uvážení.