Peněžní trh má za úkol zajistit financování finančního systému. V podstatě je to uskupení institucí, které si mezí sebou půjčují peníze. Specifikem těchto půjček je krátká doba splatnosti. Oficiálně se uvádí jeden rok, ale prakticky to je 13 měsíců kvůli splatnosti.
Aby mohl finanční systém přežít, je potřeba distribuovat v něm peníze. Můžeme si to představit jako pavučinu v jejímž prostředku se nachází Česká národní banka a nejblíže k ní jsou banky. Ty pak půjčují peníze dalším subjektům na peněžním trhu. Je zcela běžné, že jedna banka půjčuje druhé.
Pokud jste se někdy prali, kde banka bere peníze na půjčky a hypotéky, tak je to právě díky peněžnímu trhu. Vám půjčí třeba na 10 % úrok a sama si půjčí od České národní banky za menší úrok. ČNB přitom stanovuje útoky, za které půjčuje a může tak regulovat finanční systém. Peněžní trh je tedy jejím nástrojem jak ovlivnit ekonomiku v České Republice. ČNB to používá hlavně k ovlivnění množství peněz v oběhu.
Dále má za úkol přesouvat krátkodobý volný kapitál, který se dané finanční instituci podaří nashromáždit. Prostřednictvím peněžního trhu, tak jedna banka může půjčit peníze jiné a nedrží je u sebe na účtě. Při velkých objemech peněz, které by držel jen jeden subjekt, by to pro ekonomiku mohl být problém.
Na peněžním trhu se obchoduje s úvěry (obchodní, finanční) a cennými papíry (směnky, šeky, krátkodobé státní dluhopisy, vládní obligace, vlání poukázky, kontrakty a další). Cenné papíry přitom musí mít nízký úrok, malou míru rizika a hlavně vysokou likviditu, aby se s nimi dalo velmi rychle obchodovat.
Mimo bank mohou do peněžního trhu zasáhnout i velké společnosti, které mají nashromážděné velké množství peněz. Spíše se jedná o korporace. Ty mohou vydat prostřednictvím banky (jejím jménem) obchodní směny na své volné peníze.