Inflace je růst cen zboží a služeb v určitém časovém období. Vyjadřuje se procenty. Například pokud si za 100 Kč koupíte 10 jednotek nějakého zboží jeden rok a druhý rok už potřebujete 110 Kč, protože daná jednotka zboží podražila, můžeme říct, že došlo k inflaci 10 %. Samozřejmě toto je jen příklad v reálu není možné vypočítávat inflaci, ke každému druhu komodity (rohlík, elektřina, člověkohodina). Právě proto se používají cenové indexy.
V České Republice má na starosti výpočet inflace Český statistický úřad. Výpočet a metodika je poměrně náročná, protože je třeba vynechat různé regulační poplatky, dotace a samozřejmě nepřímé daně, které by výpočet zkreslily. Například rostoucí cena spotřební daně na cigarety by mohla navodit dojem, že jejich cena roste, kvůli oslabující české koruně.
Inflaci hlavně ovlivňuje množství peněz v oběhu. Čím více jich bude, tím menší hodnotu mají a méně si za ně koupíme. Naopak jejich nedostatek by mohl vést k deflaci, což je opakem inflace. Dále je to poptávka a nabídka.
Množství objemu peněz v oběhu má na starosti Česká Národní Banka. Ta může nové peníze „tisknout“ anebo naopak stahovat z trhu. V reálu to dělá prostřednictvím úrokových sazeb, za které si mohou banky od ČNB peníze půjčovat. Když jsou nízké, tak si banky více půjčují a za úroky je pak půjčují zase lidem. Pokud úrokové sazby rostou, pro banky není tak výhodné si půjčovat a do oběhu se dostává méně peněz.
Vliv poptávky a nabídky je postavený na tom, zdali chtějí lidé peníze utrácet anebo naopak šetřit. Když si drží hotovost a nenakupují inflace klesá, protože množství peněz v oběhu je menší, například investují. Naopak když peníze držet nechtějí, například se očekává událost, která zlepší jejich život, tak inflace roste. Například padají ceny nemovitostí.
Velmi běžné jsou také krátkodobé výkyvy v důsledku nedostatku nabídky. Například když vzroste cena ropy. Dojde ke skokovému nárůstu cen zboží a služeb, které jsou na ní závislé. Vzhledem k tomu, že ropa je potřebná pro přepravu většinou to zasáhne celou ekonomiku.