Tento pojem pochází z makroekonomie a znamená pokles HDP (hrubého domácího produktu) po minimálně dvě po sobě jdoucí čtvrtletí. Pokud ekonomická recese trvá delší dobu často se používá pojem ekonomická deprese.
Ekonomickou recesi nejčastěji způsobuje snížení poptávky po zboží a službách v důsledku zvýšení nezaměstnanosti, finanční krize, propad exportu anebo takzvaná ekonomická bublina.
Na ekonomickou recesi reaguje stát posilováním měnové politiky, většinou snižováním úrokových sazeb, investováním do státních zakázek, které povedou ke snížení nezaměstnanosti, a ve vyhrocených případech může také sáhnout po snížení daní.
Z dlouhodobého hlediska je nebezpečný takzvaný efekt davu. Pokud se bude o ekonomické recesi, či depresi, mluvit dlouhou dobu, lidé mohou začít více šetřit a připravovat se na horší časy, což povede opět k snížení HDP a prohloubení krize.
Při ekonomické recesi je běžná jak inflace tak i deflace. Záleží čím je recese způsobena a jak ekonomika reaguje v globálním měřítku. Menší ekonomiky například mohou mít výhodu ve vlastní měně, která začne oslabovat, což vede k posílení exportu a následnému zvýšení HDP. Naopak nestabilní politická situace povede k odchodu investorů ze země a krizi ještě prohloubí.
V současné době neexistují žádné přesné nástroje na předvídání ekonomické recese. Nepočítáme li geopolitickou situaci. Ovšem v makroekonomii existují určití ukazatelé. Mezi ně patří například klesající cena aktiv a několik měsíců po sobě rostoucí nezaměstnanost. V historii bychom našli několik příkladů, kdy zkušení makléři dokázali pomocí cen akcií předpovědět velké ekonomické krize.
Většina ekonomů se shoduje, že by na ekonomickou recesi měla jako první zareagovat vláda. Neshodují se však už v tom jak to přesně provést. Někteří preferují zásah do měnové politiky, jiné zvýšení utrácení státu za účelem zvýšení růstu ekonomických ukazatelů a jsou tu i tací, kteří doporučují reagovat snížením daní.
Ačkoliv všechny tyto směry mohou být účinné existují případy, kdy to může být problém. Příkladem může být krize v Japonsku v roce 1990, kdy cena pozemků a akcii začala strmě padat. Některá aktiva začali mít dokonce zápornou hodnotu, což krizi velmi prohloubilo. Vláda snížila úrokové sazby na nula a vyzývala firmy ať je využijí. Velké společnosti však raději spláceli své dluhy ze svých prostředků místo, aby si půjčili od státu. To vše vedlo k pádu HDP Japonska o 22 procent.