Národní banka má za úkol dohlížet na národní měnu a vytvářet přehledné, předvídatelné prostředí v ekonomice. Díky tomu je snadnější odhadnout vývoj na trhu. Nedochází tak k velkému posilování anebo naopak oslabování měny. K tomuto jí slouží několik nástrojů. Mezi ně patří i intervence (zásah).
Národní banky má za úkol stabilizovat měnu hlavně vůči jiným měnám, které mají vliv na ekonomiku v daném státě. Například když chce podpořit vývoz musí národní měnu oslabit. To probíhá například tím, že začne skupovat měnu do takzvaných devizových rezerv a veřejně oznámí, že to bude dělat do té doby, dokud kurz neklesne na určitou úroveň. Zároveň většinou i oznámí po jakou dobu to hodlá dělat, aby se trh mohl přizpůsobit. Naopak v případě, kdy chce určitou měnu posílit, začne jí prodávat za lokální měnu. Tím převáží poptávka po lokální měně, což vede k zvýšení kurzu.
Efekt na domácí trh je poměrně rychlí, zvláště pokud je očekávaný a má dlouhodobý cíl. Intervence se projeví na akciových trzích prakticky okamžitě jakmile se zpráva dostane ven. Po zahájení intervence pak devizové trhy reagují v řádu hodin. Spekulanti samozřejmě dříve.
Zároveň mohou intervence za určitých okolností posloužit i k zvýšení inflace, kterou má právě národní banka hlídat. Musí dohlížet, aby nedošlo k jejímu přílišnému růstu anebo naopak k deflaci, což je všeobecně vnímáno jako negativní signál. Intervence jsou obecně častější u menších a uzavřenějších ekonomik, které mohou být silně ovlivněny děním v okolních státech či spíše ekonomikách.
Intervence jsou součásti měnové politiky národní banky. U nás má na starosti měnovou politiku Česká národní banka. Například v roce 2014 se rozhodla skupovat v neomezeném množství euro, aby jej udržela nad hranicí 27 Kč za euro. K tomuto může použít neomezené množství českých korun, protože je zároveň vydává.