Směnka vlastní je nejběžnější formou směnky. V podstatě se jeden subjekt (výstavce směnky) zaváže druhému subjektu (remitent), že mu podle předem platných pravidel zaplatí určité množství peněz. Technicky vzato se jedná o písemný příslib uhrazení peněžních prostředků.
Směnka vlastní je definována v zákoně a musí splňovat následující pravidla:
Na papíře (listinné podobě) musí být napsáno, že se jedná o směnku. Aby se mohlo skutečně jednat o směnku nestačí jen nějaká hlavička či nadpis. Přímo v textu musí být uvedeno směnka vlastní.
Dále musí obsahovat příslib zaplacení určité konkrétní sumy peněžních prostředků. Není přípustné, aby byl tento slib něčím podmíněný.
Každá směnka musí obsahovat datum splatnosti, místo kde bude splacena, komu budou peníze předány (popřípadě náleží), datum a místo vystavení směnky vlastní a podpis výstavce.
V případě, že není uvedeno místo, kde má být zaplacená, neznamená to, že by směnka byla neplatná. Jako místo se bere bydliště remitenta. Toto je ošetřeno přímo zákonem.
Směnky jsou proplatitelné do dvou dnů od datumu splatnosti. Pozor výstavce směnky může zaplatit část prostředků. Tuto částečnou platbu musí remitent přijmout. V případě, že neobdržel celou částku musí se obrátit na soud. Zahájí tím směnečné řízení, které je však značně jednodušší. Remitent totiž nemusí prokazovat, že mu výstavce dluží peníze. Důkazní břemeno je na žalovaném, což celou situaci většinou značně urychlí. Následuje směnečný platební rozkaz, kdy do tří dnů musí žalovaný podat protest anebo uhradit částku plus náklady řízení. Pokud žalovaný nepodá námitky, v podstatě směneční platební rozkaz se mění na pravomocný rozsudek. Tedy může následovat exekuce. Vše je opravdu velice rychlé.