Investiční skupina (někdy se také setkáváme s pojmem investiční klub) je typicky uskupení méně jak 100 lidí, kteří společně dají dohromady určitý balík peněz a na základě společného ujednání pak tyto peníze podle stanov, které si zvolí pak investují. Většinou se pravidelně schází a navzájem na základě získaných informací vytváří či upravují rozhodnutí pro další kroky.
Ačkoliv je tento pojem často zaměňován za investiční klub jsou zde znatelné rozdíly. Zatímco u investičního klubu se jedná převážně o jednotlivce, kteří společnými silami vydělávají peníze řekněme v menším měřítku a součástí je i učit se a získávat nové zkušenosti a kontakty, tak u investičních skupin jde už o větší peníze. Fyzické osoby nahrazují právnické.
Důvodem proč se společnosti zapojují do investičních skupin je podobný jako u investičních klubů a to nahromadit dostatek kapitálu pro investování. Například pro většinu společností by bylo nereálné ovládnout dominantního hráče na trhu, protože by k tomu nedokázali mít dostatek volných prostředků a zároveň je to neohrozilo. Investiční skupina, která se skládá třeba z desítek firem však tyto prostředky dohromady může dát poměrně snadno.
Za investiční skupinou přitom nemusí stát rozdílní vlastníci. Například fyzická osoba může postupně získávat dominantní podíl ve firmách a spojit je do investiční skupiny. Mezi nejznámější u nás patří například PPF, kde 98,94% podílu vlastní nejbohatší Čech Petr Kellner. Na podzim 2013 se této investiční skupině podařilo získat majoritní podíl v podobě 66 % akcií v O2 Czech Republic za 63,6 miliard Kč.
Do investičních skupin se prostřednictvím fondů mohou zapojit i fyzické osoby. Například velké banky zakládají mají své vlastní investiční skupiny, které spravují různé fondy, do kterých můžete za určitých podmínek investovat. Účelem fondu je pak peníze zhodnotit. Například ČSOB Asset Management, a.s. anebo IKS KB, která spadá pod Amundi.